Guinnessova kniha rekordů začala udělovat rekordy za „nespavost“ v 50. letech 20. století, kdy se utkali dva američtí rozhlasoví DJové a vítěz zůstal vzhůru devět dní a devět hodin. V roce 1986 si však titul v oblasti deprivace spánku připsal Robert McDonald z Mariposy v Kalifornii, když zůstal vzhůru neuvěřitelných 453 hodin a 40 minut – pouhé tři hodiny kratší než 19 dní.
V té době byly negativní účinky spánkové deprivace, včetně zhoršených kognitivních funkcí, poruch nálady, zvýšeného rizika chronických onemocnění a dokonce i psychóz, dobře zdokumentovány. Kvůli potenciálnímu nebezpečí pro účastníky se Guinnessova kniha rekordů rozhodla již nesledovat záznamy o dobrovolné spánkové deprivaci. Robert McDonald tak dodnes drží Guinnessův rekord.
