Poslední cesta
Pohřeb s rakví taženou koňmi se dnes již moc nevidí, ale dříve se jednalo o běžnou záležitost. Obvykle k tomu jsou vybíráni tmaví koně, klidné povahy, speciálně trénovaní, aby zvládali s klidem pomalé, rozvážné tažení rakve za zvuků smutné hudby a ve speciální těžké atmosféře loučení. Zvířata vnímají atmosféru velmi dobře a podle toho na ni reagují. Trénink se tedy nedá podcenit, protože představa splašeného spřežení koní zapřažených do rakve rozhodně neladí se zažitou představou důstojného pohřbu.
I v současné době se v České republice konají pohřby za účasti spřežení koní, ale zcela nejznámější byl pohřeb Václava Havla roku 2011. Jak na tuto událost vzpomíná legendární Petr Vozáb v knize Bílo černá Velká pardubická?
Pohřeb Václava Havla
„Koním jsme dali mírnou dávku uklidňujícího preparátu, protože mi bylo jasné, že to, co je čeká, nebude vůbec jednoduché. Z kasáren v Loretánské ulici ke Hradu je to několik stovek metrů, ale naši hřebci v onom smutečním zápřahu je museli absolvovat velmi pomalu s častým stáním. Přesun trval za přímého přenosu mnoha televizních kamer dlouhých 30 minut! Mohlo se přihodit ledasco, ale vše dopadlo velmi dobře.“
A jak celá cesta probíhala? „Vycházeli jsme z kasáren Hradní stráže do ulice, která je vlastně celá ve svahu, a naše cesta končila u chrámu svatého Víta na Hradčanech. Absolvovat jsme tedy museli i velmi úzké průjezdy mezi hradčanskými nádvořími.“
Chcete i vy takový pohřeb?
Ačkoliv se dnes důstojné loučení se zemřelým již často nenosí, někdy se dějí i pohřby bez obřadu, přesto zůstávají tradice mnohde zachovány a část pohřebních služeb tuto možnost nabízí, tj. zprostředkování pohřebního kočáru s kočím a spřežením koním. Jedno je jisté, takový pohřeb je pak nezapomenutelnou záležitostí a důstojným sbohem.
