Možná jste vyrůstali a zkoušeli jste si odvahu před zrcadlem tím, že jste ve tmě zpívali melodie , abyste zjistili, zda se objeví nějací duchové. A i když to nemusí duchy přivolávat, ukázalo se, že to dokáže vyvolat iluze. Dlouhodobé zírání do slabě osvětleného zrcadla může zkreslit vaše vnímání vlastní tváře, způsobit, že se zdá být zdeformovaná, rozmazaná nebo se dokonce promění v někoho – nebo něco – jiného.
Tento jev, nazvaný „iluze cizí tváře v zrcadle“, byl poprvé popsán ve studii italského psychologa Giovanniho Caputa z roku 2010. Subjekty byly umístěny do místnosti osvětlené 25wattovou lampou za nimi a se zrcadlem asi 30 cm před nimi. Iluzi obvykle začali vnímat po necelé minutě a po 10 minutách zírání mnozí hlásili zvláštní změny. Více než 60 % účastníků vidělo ve svých vlastních tvářích „obrovské deformace“, zatímco jiní ve svém odrazu viděli někoho úplně jiného, například starou ženu nebo dítě. Téměř 20 % popsalo, že vidělo zvířecí obličeje, jako je kočka, prase nebo lev, a téměř polovina zažila zkreslené vnímání obludných bytostí.
Efekt se může zdát děsivý, ale není nadpřirozený – je neurologický. Když je mozek zbaven dynamického vizuálního vstupu, rychle se začne adaptovat. Vzpomeňte si na optické iluze, které jste pravděpodobně vyzkoušeli: Například v případě iluze „lila chaser“ se zdá, že prstenec lila teček mizí a na jejich místě se objeví zelená tečka. Děje se to kvůli procesu zvanému Troxlerův efekt , při kterém pohled na pevný bod může způsobit vyblednutí okolních detailů.
Zároveň jelikož jsou naše mozky nastaveny na vyhledávání tváří, může experiment vést k tomu, že subjekty uvidí tváře svých vlastních rodičů nebo jiných blízkých, jak se na ně dívají zpět.
Je zajímavé, že tento druh iluze se neomezuje pouze na zrcadla. Caputo v jiné studii zjistil , že pohled do očí někoho jiného v tlumeném světle může vyvolat podobné – nebo v některých případech ještě dramatičtější – halucinogenní zážitky. Mnoho účastníků vidělo deformace obličeje a příšery, ale také hlásili, že barvy se zdály tlumené, hlasitost okolních zvuků se znatelně zvyšovala nebo snižovala, čas se zdál natažený a cítili se prostorově a omámeně.
